Původně odeslal
Mordemy
Ja bych mozna lehce nesouhlasil s celkovym vyznenim toho postu, kde se to tvari jako ze tohle neco existencialisticky resi (ze to nejak resi ego/dusi/self/etc.). Podle me i z toho popisu na Wiki vyplyva, ze hlavni ucel sublimace neni self-psychologicky/existencialsticky, ale prakticky:
"...socially unacceptable impulses or idealizations are consciously transformed into socially acceptable actions or behavior, possibly resulting in a long-term conversion of the initial impulse. Sigmund Freud believed that sublimation was a sign of maturity (indeed, of civilization), allowing people to function normally in culturally acceptable ways...."
Neboli "kterak se nezblaznit, nepozabijet vse kolem, sebe sama, a jeste si vydelat na chleba". Tzn. ano, rozhodne to je zadouci chovani (nejen z hlediska spolecnosti, ale predevsim v praxi u kazdyho cloveka) a rozhodne plati, ze jedine co se da delat je toto (jit po nejaky funkcni forme sublimace --> prace). Nicmene existencialisticky to primo nic moc neresi, "pouze" existencne - mate na ten chleba - coz teda pak ma nejakou dalsi pozitivni zpetnou vazbu rekneme i na to self - mate mene casu/energie na to resit blbosti (sebe), tzn. vase ego ma teoreticky mene prostoru vymyslet na vas shittesty. Bohuzel druhou stranou mince je to, ze vas to jaksi nuti se neustale hnat dal (prekvapive prave za tou sublimaci), protoze jakmile zpomalite, zacnete vzadu v hlave citit, jak se vam tam ty sracky vsechny tlaci zpatky. Takze nakonec napriklad ta hard work od rana do vecera je "jen" konstruktivni (v podstate naruby prevracena) verze toho, ze se za necim zenete - tady se nezenete, tady utikate pred tim abyste museli resit sami sebe a mate psycho stavy z toho kdyz se vam nahodou zrovna nedari sublimovat. Coz jako ano, tohle je furt brutalni posun kupredu a je to podstatne konstruktivnejsi, nez resit svoje traumata a vlastni dusicku; jednoduse proto, ze sebe sama zkratka vyresit nelze.
Ovsemi i pokud clovek nedela nic moc jinyho, nez ze pracuje od rana do vecera, tak jak uz i tady mnohokrat zaznelo --> "libido si najde cestu". Ten pojem sublimace zdanlive naznacuje ze se to libido tim jakoby odparuje/vycerpava/slabne v nejakych absolutnich hodnotach, ale stejne jako neslabne mnozstvi libida s vekem, neslabne mnozstvi libida ani sublimaci. Jedine o co tu jde je cosi jako "nasmerovani" te energie nekam, tot vse. Je to jen o "utopeni" casti te energie v necem prakticky (ne existencialne, ale existencne) smysluplnem, ale "klid duse" tohle jednoduse neprinese, akorat se misto sezeni v hospode a rozcilovani se nad stavem ceske vlady budete rozcilovat u compu, ze vam zrovna dokonale nefunguje neco na cem delate. Nasrani budete uplne stejne (v tom druhem pripade dokonce jeste vic) a nejake vedomi toho, ze tohle ma vetsi smysl nez to sezeni v hospode, je nakonec tak nejak irelevantni.
Jinymi slovy necekal bych od toho prilis.
Nakonec je to tedy o tom, ze fungujete "lepe", ale nikoliv v psychologickem/existencialnim slova smyslu, ale v praxi v kazdodennim zivote. V cemz samozrejme ta value je, o tom zadna, ale klid mit stejne nebudete...
Odpověď s citací
