Sheldone, tuším že ti dlužím ještě nějaké odpovědi v poště. Základem mých sázek jsou přesně jako u tebe kurzy někde v intervalu 1,70 – 2,30, tedy klasický handicap. Protože jedu ve vysokých objemech, tak jsem zvolil základní jednotkou 1% banku. Pokud někdo jede na nižší objem a vyšší kvalitu tipů, pak by neměl krachnout ani na 2%, ale pak samozřejmě bude bank zaznamenávat větší kolísání. Spíše doplňkově hraju pak i kurzy vyšší, které většinou za 0,5%. Naopak pokud už tipu hodně věřím, tak čas od času zahraju za 2%. Používám tedy 3-stupňový rating. Samozřejmě pokud má někdo 5-stupňový a dlouhodobou úspěšnost u sázek, kterým nejvíc věří vyšší(pravděpodobné), tak samozřejmě je i pak vzestup rychlejší. Ale: sázení je hlavně o hlavě a vyrovnávání se s porážkami. A není krátkodobě nic horšího než pokud ti uteče (často smolně) nějaký zápas, kterému jsi hodně věřil a nevykompenzují ztrátu ani 2-3 výhry v tipech s nejnižší důvěrou. Moneymanagement je na jedné straně neskutečně důležitá věc: nutí tě držet disciplínu a brání abys zklouznul do nějaké formy gamblingu, kdy pak končíš vždycky akorát jako například na ruletě někdy přežiješ pár kol, což je jisté, že k patologickému chování opět někdy později vrátíš a nakonec už štěstí mít nebudeš. Na straně druhé je to jenom kostra, hloupé schémátko, které tě nezachrání pokud dlouhodobě tipy nebudou mít hodnotu. Většinou se mi stává, že jedu na míň jak na 1%, protože vklad měním většinou později než bych měl. Ale na tom to samozřejmě až tak nestojí. Zrovna momentálně se začínám dostávat do přesně opačné situace. Někdy před třemi týdny jsem se dostal do situace, že za poměrně krátkou dobu jsem se z původní úrovně dostal o 30% výš a to už je opravdu na čase uvažovat o přizpůsobení vkladu. Nakonec jsem to ještě neudělal. Z psychologického hlediska je také lepší si dávat nižší cíle a pak být příjemně překvapenej lepšími výsledky. Stejně tak je dobré mít tzv. nahráno. Přesně tohle jsem si řekl i před těmi třemi týdny. Bohužel momentálně zažívám nejčernější období asi za posledních 9 měsíců. A stalo se(i přesto že právě z hlediska hlavy se snažím vše držet v pesimistickém tónu), že ani jako pesimista jsem moc nepředpokládal, že těch téměř 40 jednotek budu schopný prohrát, ale právě včera jsem atakoval původní hranici a měl bych začít pomalu uvažovat o přizpůsobení vkladu: ale směrem dolů. Jsem ve fázi, kdy nad porážkami přestávám mávat rukou, začínám sázet tzv. větší kvalitu, než sázku podám ještě 3x se zamyslím a projdu statistiky, ale všechno marné: když mám štěstí, tak den zakončím na nule. Těžké chvíle, kdy to sázkaře přestává bavit, začínám si nevěřit. Přesto jsem nepřišel na nějakou zásadní chybu a nezbývá než čekat a doufat že se vše obrátí. A tady už jsem zažil dost a člověk to stále musí brát i jako že to je pouze zatím jen vánek a na obzoru je ještě vichřice.
Jinak je celkem zajímavé, že v sázení nikdy věci nemůžeš mít plně pod kontrolou, protože ty zápasy nemůžeš aktivně ovlivnit, tak přesto vykazuje podobný průběh jako jakákoliv trochu tvůrčí činnost, kde to závisí přímo na tobě: na začátku nebo když se ti nedaří tvrdě dřeš, ale výsledkem je maximálně miniaturní posun banku. Tahle fáze je nezbytná, protože pak přijde den, kdy se ti daří. Rozbalíš denní nabídku a vidíš spoustu zajímavých zápasů. A čas od času se to zvrhne i do druhého extrému: začneš za použití intuice tvořit symfonie.To to tam pak práskáš jednu sázku za druhou a pak jenom na konci dne zkontroluješ, že tomu tak opravdu je, málokdy se mýlíš, pramálo záleží, že jsi pohled do tabuklek a statistik celkem odfláknul. Ten den ti totiž nesmělo nic bránit v rozletu
Odpověď s citací