Ne ne ne , takhle to podle mě nefunguje. Alespoň u mně tedy ne. Určitě nerozbiju myš , když jsem odpočatej, soustředěnej na věc. Určitě něco nerozbiju z nevybitý energie - právě naopak.Původně odeslal Vlkodlak
hmm musim řict, že je zajimavý, že tahle debata není vůbec zajimavá... Podle mě je to všechno nedostatečně vybitou agresivitou, ta se potom potom uplatní když vědomí nedává pozor a odnese to něco, co není moc důležitý. Nebude to nic patologickýho, jenom to může bejt ukazatel, že by to asi chtělo přidat činnosti, kdy se víc vypotřebovává energie, přičemž se usměrňuje. Imo život neustále generuje agresivitu o který by se dalo říct, že nemá příčinu (teda kromě života sama o sobě), nemůže za to soused, kterej v neděli odpoledne seká sekačkou, nebo kolega v práci otevře okno, který mi normálně nevadí, ale v tu chvíli to prostě oba odnesou. Myslim, že takový agresivní výstupy na lidi kolem sebe, kdy je člověk úplně nasranej, ale za chvíli si uvedomí, že to vlastně není moc důležitý a že kokot by se choval líp, jsou povahou stejný jako trhání klipů od propisek akorát silnější. Dá se to řešit sportem, někdo štípe dříví nebo bodá nožem do pařezů
A takový překládání papírku až je úplně malinkej? To je jasná nenaplněná touha po dominanci
„dnes se mi zdalo o utrzenych klipech od propisek“ Nebylo v tom nějaký poselství?
Když jsem s něčím jebnul o stůl nebo o zem , tak vždycky ve stavu vyčerpání (psychická nebo fyzická únava nebo obojí , spánkový deficit) a potom stačí , když se sejde několik nepříznivých věcí a ty nervy už to nevydrží.
Odpověď s citací
