Pokud tak komplexni vec jako je lidska osobnost a jeji charakteristiky redukujes na to zda clovek tvrdi ze neciti emoce vuci ostatnim lidem a jako pricinu oznacis spojeni v mozku, tak ses na urovni toho, ze o lasce budes tvrdit ze jsou to chemicky reakce v mozku a o kterykoliv akci kterou udelas, ze je to jen vyslednice jinych chemicky reakci v tvoji hlave. Dostanes se k tomu, ze svet a ty sam ses determinovan tim, ze ti v hlavicce proudi nejaky stavicky. Odtud neni kam dal jit. Je naprosto kontraproduktivni koukat se na svet, lidi a sebe sama timhle zpusobem a to i kdyby to nakrasne byla pravda - coz jednoduse nelze nijak dokazat, jak podotknul Livar a proto nezbyva nez verit, ze to tak neni; stejne jako nezbyva nez verit v Boha prestoze zadny vedec nikdy nepotvrdi ani nevyvrati ze Buh existuje.
Zkratka resit neco takoveho a vyvozovat z toho zavery pro fungovani sveta (a tim padem i pro vlastni zivot) je na hovno. Stavis tim sam sebe do role robota. Respektive k cemu proste takova informace je i kdyby byla nakrasne pravdiva? Chybi mu tam nejakej spoj, hmmmm... od toho uz je jen krucek k zaverum typu 'Ja nemuzu to a to, protoze muj mozek na to neni stavenej'.
To, ze si vedci a s nima cela spolecnost vybrali cestu prizdisracstvi a veri jen tomu co si vedecky overi, to je jejich problem. Jit touhle cestou je highway k livarstvi a k pivu (napoji, ne nicku).








Odpověď s citací