Atmosféra byla výborná i na zápasu s Řekama, kterej jsem měl možnost vidět přímo na stadiónu. Tam to bylo umocněné i skutečností, že drtivá většina fanoušků byla od nás. Cesta ze středu města tramvají ke stadiónu neměla chybu, i když jsem si chvílemi myslel, že vůbec nedojedeme. Českej fanoušek je divnej fanoušek. Irové nehrají nic moc, přesto jejich fans jsou skvělí a zpívají, i když se prohrává. Co si můj osmiletej syn musel vyslechnout od pána pod námi na adresu Baroše, bylo neskutečný. Ani jsem nevěřil, že tolik sprostejch slov vůbec čeština má. Je zajímavý, že někdo přijede na stadión, zaměří se na jednoho hráče, kterýho před 8 lety nazýval polobohem a už nic jinýho ho vlastně nezajímá. Když Baroš vystřídal, tak ten pán slavil více, než když jsme poté vyhráli.
Je to jak na houpačce, s Rusama bída, s Řekama začátek skvělej, konec slabota, s Polákama nástup do utkání špatnej, konec výbornej. Takže nyní by mohly být na pořadu dne konečně dva dobré poločasy po sobě. Řada českých fanoušků teprve nyní zjistí, že je potřeba být těmi správnými fandy a začnou se objevovat na autech vlaječky, budou se plnit náměstí a ti movitější začnou shánět lístky. Ale jedna kartářka zase předpovídala, že naši vypadnou ve čtvrtfinále. Tak si vyberte. Všechno je to hrozně vyrovnaný a pohár nad hlavu může v ukrajinské metropoli zvedat nad hlavu Branibor, Katalánec, Arab ve službách galského kohouta nebo třeba i znovu uzdravenej Rosa.