Absolutně nechci polemizovat s existencí génia loci. Nebo existencí.. s působením. Ale přesto, sám za sebe jsem mnohokrát přemýšlel, nakolik je ten pocit daný tím konkrétním místem a nakolik je to vyvolané mnou, mojí vlastní myslí (jsem na posvátném místě, měl bych se cítit povzneseně a očištěně, jsem na hrozném, děsivém místě, měl bych se začít bát). Ty symboly fakt fungujou strašně efektivně. Křesťan pocítí směs bázně a úcty, jen vidí kříž, stoupenec new age si stříkne do gatí sotva zahlídne Stone Henge nebo kruh v obilí, pes slintá, když vidí kost a je ready se pářit, když zmerčí fenku. Dokud reaguješ na vnější podněty, dokud reaguješ tak, jak je běžný, tak se vezeš, a nemáš moc šancí poznat realitu, skutečnost takovou, jaká je, sama o sobě.
Je nesporný, že génius loci funguje u míst, kde je člověku prostě dobře, nebo na nějakým silovým místě cítí příliv energie apod. Jenomže to samý místo někomu jinýmu absolutně sednout nemusí nebo tam necejtí vůbec nic. Takže nevím, jestli existuje něco jako zcela objektivní génius loci. Někomu je v kostele dobře, jinej se tam ošívá a je rád, když nechá svatostánek za zády a sedí ve svý knajpě nad natočeným škopkem.
Co se týče koncentráku, nikdy jsem nepochyboval o tom, že to jsou zlá místa, že se tam prostě toho utrpení nakumulovalo tolik, že muselo zamrznout nebo se zakonzervovat v časoprostoru a na tom fleku ulpět na hodně, hodně dlouho. Ale, kdybys jel na exkurzi do koncentráku, a oni ti řekli, že je to bejvalá továrna na boty, existenci ostnatýho drátu vysvětlili ochranou objektu, v pecích se pálily kožený odřezky apod., nepřistoupila by tvá mysl na tu hru? Cítil by ses tak stísněně v plynový komoře, kdybys věřil, že to byl jen sklad škrpálů? Osobně jsem si na tuhle otázku zatím nedokázal odpovědět, ale zkoumání objektivnosti reality versus subjektivity prožívání je cosi, co si naší pozornost rozhodně zaslouží.









Odpověď s citací