Nebudu to tu nejak zvlast rozepisovat, vsak taky psat recenzi, kdyz nejsem ani ve ctvrtine je debilita.

Murakami, pokud ho neznate, je Japonec s evropskou hlavou. Takovej Okamura, co neni debil Jeho knihy prechazeji mezi fantazii a realitou tak natvrdo, ze to cloveka uchvacuje a sere a rika si ze to neni mozny, ze to je absurdnejsi nez pohadky, jenze pak cloveku dojde, ze stylem jak jsou psany Murakamiho knizky vytvarime sami sobe realitu a snazime se z toho dostat.

Proc sem ale pisu zrovna tohle: Murakami ma naprosto zmaklou psychologii postav. Vi jak premysleji, vi jake pouzivaji postupy. Nikde jsem se dosud nesetkal s tak presnym popisem toho, co se deje v hlave sazkare, co sazi livko. Nechapu, jak muze spisovatel tak citit, co cloveku dela hlava, co clovek pri praci a po praci potrebuje atd. Ale jak je videt, tak clovek to muze zazit/citit, aniz by byl sazkar.

Uz jen kvuli tem pocitum, ktere jsem si myslel, ze muzu znat jen ja a lidi co delaji totez jako ja, stoji ta knizka za precteni. Zas to cloveku trochu srazi hrebinek ohledne "vyjimecnosti" toho naseho dzobu.