To je takovy jako ze kdyz se neda nic moc delat, tak je to vlastne jedno. A to je ta past. Realita se porad meni a nekdy je moc rychla a jindy moc pomala. To v cem jsme zili v posledni dekade bylo dusno pred bouri. Ale i v nem je potreba nevytuhnout.


Znam cloveka co se v krizi 2008/2009 sebral a jel do vojensky posadky, kde koupil kulomet a bednu granatu a zakopal si to na zahrade. To mi je hrozne sympaticky, i kdyz to nevyuzil a treba to nebude nikdy potreba ani v budoucnu.

Prijde mi to stejny, jako kdyz se clovek snazi udelat cokoliv, kdekoliv, kdykoliv. Naprosta vetsina veci je totalni fail pokud se clovek uci. A my se ucime zit v novy dobe, vubec rozpoznat, co ta nova doba je zac. Ona uz tady je, jen jsme si toho porad jeste nevsimli.

Treba dneska jsem cetl zajimavy zapisek z konce roku 1989, kdy zpetne vidime, ze uz byla nova doba, ale lidi tehdy, i kdyz to vedeli, se jeste chovali podle starych vzorcu: Moskva 4. prosince 1989 - o