"To mame podporovat SIcherheitdienst?" Skocil mu do reci general Tedeki. "Nejzhoubnejsi soucast nemecke spolecnosti?".
"Presne tak," pritakal pan Baynes.
"Takovou politiku cisar nikdy nepripusti," prohlasil general Tedeki. "Risske elitni jednotky, cerne uniformy, umrlci hlavy, vycvikova sit, to vsechno pro nej ztelesnuje zlo."
Zlo, rekl si pan Tagomi. Ano, je to tak. Mame zlu pomahat k moci, abychom si zachranili zivot? Je snad toto paradox pozemske existence?
Tohle dilema je na me moc, rekl si pan Tagomi. Ze clovek musi jednat v moralni dvojznacnosti. Neni tu Cesta, vsechno je v mlze. Svetlo a tma, stiny a hmota se chaoticky prolinaji.
(Pozdeji v knize pan Tagomi - buddhista - zastreli v obrane nemecke komando a jeho vycitky svedomi zpusobi jeho kolaps, nebot pro jeden zivot vezme zivoty dva a nedava mu to smysl)
Nakonec se pan Baynes, agent Abwehru, ktery jako v nasi realite stal jak mimo Wehrmacht, tak i SS/SD ma tenhle vnitrni monolog:
Ale co na tom zalezi? I kdyz se podari sesadit dr. Goebellse a zrusit operaci Pampeliska? Nic nezmizi, cerne kosile, strana, plany na zniceni kdyz ne Orientu, tak jineho koutu sveta. Marsu a Venuse.
Neni divu ze to pan Tagomi nemohl vydrzet. To strasne dilema nasi existence. At se stane cokoli je to bezprecedentni zlo. Proc se vzpirat? Proc volit, jsou-li vsechny moznosti stejne?
Prezivame jako vzdycky. Zijeme ze dne na den. Ted bojujeme proti operaci Pampeliska. Jindy, pozdeji, budeme brojit proti policii. Nejde to najednou, jen postupne. Moznosti se rozvijeji. Vysledku se dobereme jen spravnou volbou na kazdem krucku.
Odpověď s citací