Orbe, v podstatě jsem původně na tu hozenou rukavici tvýho úplně úvodního příspěvku tohodle vlákna vůbec nechtěl reagovat, protože jsem tušil, že by se to mohlo zvrhnout někam naprosto jinam, než kam dosahuje rozpětí fóra o sázení
Ale jelikož jsi admin a zjevně ti směr, kterým se tohle vlákno ubírá nevadí, tak ještě zareaguju.
Pokusím se o strohost, jakkoliv je to pro mě v těchto záležitostech obrovskej problém.

Za kámošem jsem nechodil kvůli karmě, ale kvůli němu samotnýmu. Mimochodem, našli by se lidi, kteří by ti tvrdili, že z určitého hlediska si tím, že plýtváš časem a energií na člověka, který si nechce nechat pomoct, karmu spíš poškozuješ. Ale to je mi opravdu fuk, člověk má dělat to, co považuje za správný. Jinak samozřejmě tím, že prokazuješ někomu dobro (nebudeme se pouštět do toho, co to vlastně dobro je a jestli je možné ho někomu prokázat), prostě podle karmického zákona pomáháš především sám sobě. Ať chceš nebo ne. Ale dělat to s myšlenkou na odměnu je podle mě zavrženíhodný nebo je to nesprávná, nečistá motivace. I Ježíš říkal, že když někdo prokazuje jinému dobrodiní, tak pravá ruka nemá vědět, co činí levá (tj. nepřijmout ani následný dobrý pocit jako odměnu). To, že se někdo někde nepochopením rozhodl pojmout duchovní úsilí jako hromadění fondů dobré karmy, je bohužel fakt. Ale dobrá karma je stále ještě karma a v zásadě podle východní filosofie vede ke zrodům ve vyšších, božských sférách. Což je ovšem z hlediska nejvyššího cíle stále strastné a nežádoucí, neboť to člověka udržuje v touze po prožívání.

Ideálem lidí, kteří chtějí vyvanout, je naopak dělat vše natolik odpoutaně, aby nevytvářeli žádnou zosobňující karmu (tedy konali bez myšlenky "já jsem konající" a připoutanosti k výsledku) a nemuseli se tudíž už znovu rodit ani tady, ani nikde jinde. Jediným účinným únikem ze strasti je potlačení touhy po životě, bytí a prožívání, takové spokojené vyhasnutí na místě. Ovšem i historický Buddha údajně říkal, že je nutné k tomutu bodu dojít nikoliv pouze zřeknutím se, ale pochopením a zčásti i pro/(vy)žitím. Sám se neuzavírám a nebráním zkušenostem, které přicházejí, ale je pravda, že je nijak aktivně nevyhledávám.

Kdysi jsem šlapal natolik poctivě a intenzivně, že jsem začal kotvičky potřebovat (když například medituješ až se z tebe kouří a najednou si uvědomíš, že se díváš na svoje pod sebou v pozici meditující tělo odněkud od stropu a secvakne ti, že se už třeba nebudeš moct vrátit, dostaneš prostě strach). Spolehlivou kotvou je ženská a vztah, to uzemní každýho. Když potom chemka trochu opadne, tak si normální lidi hledají "koníčky", a i mezi mystikama se taky často lidi různě kotví nebo svoje úsilí maskujou, aby působili co nejnormálnějc. Hranice mezi kotvou, kterou můžeš kdykoliv odhodit, a obyčejnou připoutaností s ulpěním je ovšem hrozně tenká a často jsou lidi připoutaní aniž o tom ví.

Co se týče toho bódhisattvovství, ano, to máš pravdu. Český mystik Květoslav Minařík ho třeba označil za poslední blud a iluzi, kterou je potřeba překonat a odhodit před vstupem do nirvány, do naprosté indiferentnosti. Protože i za tím pomáháním lidem se třeba dají identifikovat zbytky tranformované pohlavnosti, byť velmi sublimované. On sám ovšem pomáhal celých 47 let než si to "odžil". Takže ta fáze "pomoci" prostě není zavrženíhodná, je přirozená a svým způsobem i nezbytná.

Osobně se nepovažuju za buddhistu ani žádnýho jinýho istu a na všudypřítomný ismy a další škatulky jsem v podstatě dost háklivej. Ale kdysi ve státech v mých formativních letech se postupně stali mými učiteli jak hinduistickej guru, tak buddhistickej mnich. A přestože ten první byl nejspíš podvodník a toho druhého jsem svým způsobem přerostl, oba mi ve své době dali něco velmi podstatnýho, za co jsem jim vděčnej. Pro můj život nejzásadnějšími "vnějšími" učiteli byl paradoxně jeden v česku žijící manželskej pár, lidi tak obyčejní a nenápadní, jak si jen dokážeš představit, nehlásící se k žádnýmu známýmu směru nebo filosofii. V podstatě jejich život byl zároveň i jejich cestou, akorát že narozdíl od spousty velkohubých mesiášů oni ho naplnily skutečným, nepředstíraným soucitem, laskavostí a porozumněním. A co bylo po předchozích zkušenostech s komercionalizovaným instantním duchovnem nejpodstatnější, nikdy po mě nechtěli ani korunu, a měli problém ode mě třeba přijmout i jen blbej sypanej čaj jako dárek, když jsem k nim jezdil na víkendový návštěvy. Dodnes, i když náš vztah už netrvá, jsem u nich nenašel jedinou stopu po nějaký zištný (ani mentálně, např. hřání se v pozici autoritiy) motivaci, kromě zcela spontánní dobrotivosti.

Tyhle vnější věci, náboženství a filosofie jsou jako dudlíky, člověk je potřebuje v určitý fázi. Ale je hrozný, pokud z nich po určitý době nevyroste, nedospěje a zůstává pořád dítětem. To se pak možnej přínos těchto věcí mění v prokletí.
Já se nechávám volně inspirovat a určitý věci a principy jsem přijal (ale většinu až po tom, co jsem si ověřil jejich platnost), ale vždycky se snažím si prošlapávat vlastní cestu. Nejlepšího učitele má člověk sám v sobě a každej dobrej zevní učitel stejně člověka vede jen k tomu, aby to svoje vnitřní vedení našel a oprostil se od vnějších vlivů. A rozhodně je nutný se dívat na svět vlastníma očima, ne skrze filtr nějakýho přijatýho světonázoru. Když má člověk otevřený oči a srdce, pozná pravdu i bez všemožných berliček a systémů. A žádnej Matrix (mája/iluze) není tak silná, aby ho oblbla, pokud je ochoten odhodit svoje předsudky a hluboce zakořeněný, často i zděděný omyly a vžitý názory.
Jenom je to prostě postupnej proces a je to na dýl... o tom je ta cesta.. snažíš se být dokonalejším a dokonalejším, abys pak vylučovací metodou stejně nakonec poznal, že není potřeba stávat se dokonalým, že už je všechno včetně tebe dokonalý přesně tak, jak to je. Ta cesta je jen o tom, aby se mysl přestala bránit přijmout tohle poznání a uvědomila si to. Eh, ale tohle už jsou moje subjektivní poznatky... který dost možná nemusí platit pro kohokoliv jinýho kromě mě
A jsem hrozně rád, že zejtra na pár dnů mizím do přírody, protože to co jsem stihnul během posledních 24 hodin spáchat a vyblejt na fóru se musí usadit a zaschnout Na jednu stranu je skvělý, že jsou tu lidi, se kterýma se dá o těchto "přesažných" věcech psát, na stranu druhou fakt nemyslím, že to je pro většinu zábavný číst nebo že to sem vůbec patří. Přijde mi to trochu nepřístojný, přestože tohle fórum evidentně nikdy nebylo "jenom" o sázení. I na mě samotnýho už jsou ty posty až moc megalomanský a otevřený. A kromě toho v nich člověk až příliš jasně naráží na nedokonalost slov a nemožnost zachytit a vyjádřit podstatu věcí.

PS: Tolik tedy můj pokus o strohost. Zenovej žvanil <div style="font-size: xx-small;color: #0000ff;display: inline-block;text-align: center;width: 100%;">
<a href="https://popacular.com" rel="noreferrer">slot deposit pulsa</a>, <a href="https://nonton555.com/" rel="noreferrer">layarkaca21</a>, <a href="http://slot-gacor.nysenate.gov" rel="noreferrer">situs slot online</a>, <a href="http://slot-deposit-pulsa.learning.moleskine.com/" rel="noreferrer">deposit pulsa tanpa potongan</a>, <a href="https://occmakeup.com/" rel="noreferrer">slot gacor</a>, <a href="http://canvas.iw.edu/" rel="noreferrer">slot gacor hari ini</a>
</div>