Něco k tomu workoholismu a kdy vlastně přichází ten zdánlivý úspěch:
Připadám si už trochu trapně ale dám přesto příklad loňské hokejové Plzně ze sportovního prostředí, ke kterému má sázení hodně blízko: účelovej zářez s odpočtem bodů, který měl v prvé řadě za cíl uškodit a pak i lehce pomoci zosnovatelům, na chybu se opravdu nepřišlo až ten osudný den. Ostatní kluby se těch 3(vlastně 2 protože Kladno zahrálo směšnou roli přijmutí trestu, protože na celé situaci ještě vydělalo jinak to byl jistý účastník baráže, kde by to měl opravdu hodně těžké) v žádném případě nezastali, některým situace přišla vhod(paraziti) a dokonce začali osočovat, tak už přestaňte otravovat a přijměte to(zajímavé že některé z nich letos pravděpodobně budou na tom hodně bídně), ostatní radši to nechali plavat, protože v tom mohlo lítat i klubů víc(strach a lhostejnost jako ve všem). Straka se rozhodl ještě na ledě zabojovat. Na pár těch hokejů jsem si zašel a pokud někdy náhodou Plzeň ten titul získá, tak se stejně bude ne míň vzpomínat i na tu sezónu minulou. Atmosféra byla lepší i než v dávných dobách , kdy to bylo celkově úplně jinde a dnes mi to v mnoha ohledech přijde oproti době 20-25 let zpátky, kdy jsem jako malý kluk chodil pravidelně často hodně slabé. Plzeň se tedy rozhodla zabojovat, ale o nějaké vítězné šňůře, která by smazala manko nemohla být vůbec řeč. Bojovnost a vůle velká ale pohoda chyběla. Utvořila se kompaktní desítka a ztráta zůstávala stále nějakých 11-12 bodů. Navíc odpočty přišly hodně ze zápasů doma. Zdálo se, že cesta by případně šla přes Litvínov, těžký zápas a neudržené vedení ve 3. tř a prohra na nájezdy. Kolem vánoc v prapodivně nalosovaném ročníku sérií zápasů pak hráli 4x za sebou na ledě soupeře. Tak se stalo že třeba na Slavii stratég Růžička přišel s hodně defenzivní taktikou. A povedl se mu opravdu pěkný kousek: Slavia ve 2. třetině otočila zápas, kdy se hrálo prakticky neustále v její třetině, kdy snad 3x za třetinu ujeli při poměru střel 13-2. Plzeň stále deklarovala vůli bojovat, ale zápasy ubývaly a ztráta se netenčila . Pak hned po Novém roce přišla porážka doma s M.B. a experti z ČT vyřkli i celkem správný ortel: je hotovo, tohle už se nedá smazat. V dalším kole hrála Plzeň v Brně. To ještě někdy v listopadu bylo na 2. místě, od té doby prakticky přestali bodovat a ani v dobách, kdy se jim dařilo dávali málokdy víc jak 2 góly. Rozklížené Plzni tehdy dali hned 3 za 1. třetinu! Nevím co se tehdy dělo v šatně, ale asi si řekli je to definitivně v hajzlu, tak to pojďme alespoň důstojně dohrát. A pak se stal zázrak, Plzeň ve 2. třetině zápas úplně otočila! Od té doby Kometa úplně zkolabovala a Plzeň začala vyhrávat jeden zápas za druhým. V Extralize v základní části vidí člověk často hodně zápasů bez náboje. Dokud bude hrát Straka v Plzni, tak tomu u tohoto týmu ale bude výjimečně a po odpočtem už vůbec ne. Bylo zajímavé vidět, jak některé týmy po nezáživném zápase se přijely vytáhnout do Plzně(Č.B., Pard), ani nic jiného jim nezbývalo pokud chtěly něco uhrát, odehráli vynikající zápas v play-off tempu, v žádném případě nebyli horší, přesto těsně prohráli. A začínalo to: ty vole ta Plzeň měla zase štěstí. To je ale naprosté nepochopení situace vo čem to všechno je:
Celou tou plachtou jsem chtěl naznačit, že to je přesně o tom, jak třeba Straka dělá hokej: musíš v sobě objevit talent na určitou činnost. Pokud ho máš a není to že si chceš jenom něco nalhávat nebo vysnívat, tak to zjistíš hodně rychle poté co činnost začneš provozovat. Pak přijde nejtěžší období: musíš tomu dávat minimálně 100%, nejde všechno podle představ, je to lopotné, vlastně se pořád učíš, neustále se ti vkrádá do mysli to nedokážu, někdy si osud zalaškuje, že jak jsem se snažil krkolomně popsat si myslíš, že je opravdu konec, ale před tebou je pouze ta nejtěžší zkouška a ty pokud to nezabalíš, tak tě pak čeká naopak ta nejúžasnější jízda, pokud ti šmejdi házeli klacky pod nohy, tak bych taky řekl, že se úspěch ještě znásobuje, nesmíš to vzdát.. Prostě kolik jsi schopný obětovat, to se ti vrátí akorát tvůj cíl nesmí být vzdálen možnosti tvých schopností, všechno je ve finále o víře.
Z vlastní zkušenosti u sázení můžu říct že: ty nejúžasnější strajky jsem chytal právě v době , kdy jsem byl hodně dole a začal jsem vážně pochybovat, že můj pohled na situace je správný. To jsem třeba už jenom z podstaty navalil v naprosté únavě a zmaru 20 zápasů a nechal jsem všechno plavat, druhý den jsem šel s hrůzou kontrolovat výsledky a chytil jsem to 19W-1L. A pak je situace, kdy jseš v normálu a přijde den, kdy se ti skladba zápasů vyloženě líbí, tam se snažím si moc nevyskakovat(nemá to samozřejmě žádný vliv), ale člověk z pověrčivosti ví, že se nevyplácí moc být nahoře a snaží se to nezačarovat, protože ví, že pokud se nestane nic mimořádného skončí v plusu. Když chytíš dobrý den, tak statistiky je to poslední, na čem to vlastně záleží, hlavní je prvotní pocit, kterého se nesmíš zaleknout.
Sázení je svým způsobem tvůrčí činnost(směšné je že vůbec nevadí, že to vlastně nezávisí na tobě, málokdo tady asi ty zápasy nějak aktivně může ovlivnit ) , kdy třeba jako spisovatel chce něco zajímavého napsat, ale celý měsíc hází napsaný koncept do koše a pak ho políbí můza a píše 3 dny v kuse.
Mám dalece k tomu něco psát nebo dokonce něco vymýšlet jako nějaký vědec, ale je zajímavé si přečíst za jakých okolností objevy vznikají. Nebylo to že se nabiflovali všechno dostupné(to taky většinou museli udělat) a logicky vydedukavali ten zbytek. Byla za tím nějaká primitivní asociace z už poznaných věcí, často i z úplně jiných oborů, často i o několik let později. A má co dělat s kolektivním vědomím a spíše s ještě vyšším myšlenkovým přesahem. Že třeba dokáže vymyslet převratný objev i někdo, kdo v daném oboru ve školní dokázce dokonce propadl jenom potvrzuje že o racionálnu a levé moskové hemisféře to není