Na vojně jsem se taky nějakou záhadou ocitl, tehdá už naštěstí pouze na 1 rok.
Měl jsem k tomu přístup asi jako Franta. Bohužel ne vždy to může vycházet. A byl to jeden velký paradox.
Každý se bojí šikany: poté co jsem si udělal nezbytné rajóny jsem v přijímači balil jointy s mazákama. Pomohla náhoda. Velitelem čety byl o rok starší spolužák z gymplu a pár piv s ním padlo už na střední. Potkat ho tam byla docela neobvyklé. Šprti měli v 18 letech o své budoucnosti jasno, zbylá většina pak modré knížky příp. civilní služby.
Když se mluví o buzeraci, tak si každý představí takovou tu gumu: někdo někoho seřve, zaúkoluje a je klid. Takhle to taky většinou chodí. Ale s nadporučíkem co jsem měl já, bys asi Franto měl problém, ten si právě takové ignoranty jako ty vyhlížel a vychutnával. To bylo jiný kafe. Mladý, ambiciózní, dost inteligentní a tak trochu psychicky narušený, dělající z komára velblouda a důsledně dbající na nejposlednější vojenský předpis. Pekelná kombinace. Představ jsi, že máš službu jako dozorčí, on po úklidu zjistí že je někde pod skříní víčko od limonády, za to jdeš na hlášení, kde na tebe psychopaticky začne řvát, vojáku vy nevíte jak se drží čepice apod. Vem si že by tě na vycházce chytila VP a ty jsi neměl na hlavě čepici. To by byl pro něj naprostej skandál Tomu se špatně vzdoruje. Jenom vzpomenutí kam se taky člověk dostal a co bylo všechno možný za absurdity.