Také se tu přidám - odpovím krátce a snad výstižně - ANO v jednom velice hodně. Prvně jsem prišel o své tehdejší přátelé a přítelkyně, neboť ze začátku jsem (dnes vím že to tak nemusí být,ale hot káždý nějak začíná a začínal) skoro celý den i noc trávil u televize (tenkráte za dřevních časů teletext) pozdeji noťas s internetem, tudíž na ostatní jsem neměl čas a oni zase ne na mě.Řikal jsem si neva, stejně jsem měl dojem že okolo mě se vyskutují jen kreténi a debilové. Později přišlo mírné "zděšení" že vlastně už nemám nikoho s kým zajít třeba do hospody na pivko a jen tak blbě o ničem pokecat a když se někdo našel,nerozumněl jsem mu,jeho skuhrání nad tím jak musí v práci makat,nadávání na své blbého šefá/šefovou,malé prémie,neplacené přesčasy.......já byl jinde, respektive můj úhel vnímání světa byl jiný, neříkám záměrně dobrý nebo špatný,ale prostě jiný než se zdál 99% populace.
Pak jsem se tím přestal trápit "jel" dál dle svého plánu-systému.
Domnívám se že život sázkaře není špatný, někomu vyhovuje druhému zase ne,každý jsme jiný. Když člověk ve střednědobém horizontu vydrží a ustojí houpačku, myslím si že na slušný život toje,ale jak píše o pár řádek nahoře Orbital je to nikdy nekončící proces.
Též přeji mnoho úspěchů a šťastných rozhodnutí.