Hehe, to je fakt prdel, říct, že si tady nemůžeš vyskakovat. Seš sice v "mým" threadu, ale sám dobře víš, že je pouhou (pod)součástí Tvýho fóra a tudíž si tady můžeš dělat cokoliv se ti zlíbí. Klidně mi i narvat adminskej falickej symbol moci, banán, přímo do recta. Akorát že to neuděláš, protože jednak samozřejmě není důvod, a taky si na mě chceš dokázat, jak jsi shovívavej a tolerantní Ale to je dobře, koneckonců přesně toho jsem chtěl docílit. Abys trochu zjemnil a hrál menšího nácka.

Lásku nedefinuju, definuje se sama. Sdílení sraček, kterým nás život vystaví, láskou rozhodně je. Vystavování druhých uměle vytvořeným sračkám láskou není ani náhodou.

Chápu masochismus i sadismus, psal jsem, že sadismus se mi příčí, že ho nejsem ochoten akceptovat, jestliže je do něj druhá strana vmanévrovaná proti svojí vůli. Pokud to dělá dobře oběma, tak jen ať bičík sviští

Do toho falickýho tématu se nebudu pouštět, přijde mi to jako strašnej zásek na dost neživotný filosofii a po pravdě se do týhle řeky už ani vrátit nemůžu.
V romantických sračkách se plácám jenom proto, abych trochu vyvážil a vykompenzoval to tvoje macho buranství ála Tyler Durden, který považuješ kdovíproč za vztahovou otevřenost. Jsem samozřejmě mnohem silnější, než abych se tu plácal v čemkoliv... ale láska k lidem, teď jmenovitě k tobě, mi velí to ještě chvíli zkoušet.

Jsem v sebedestruktivní hře a mý story ze života to dokazujou? V česku to ani jinak nejde? LOL Jak vůbec víš, že to co tady o sobě sdílím je pravda? Jsme na netu, ve virtuální realitě, kde každej může o sobě nebo svým avatáru namáslit cokoliv chce. Ne, tímhle nechci popřít, že to co o sobě vykládám je pravda. Ale není za tím potřeba se dělit o svůj malej ubohej život. Všechno co jsem kdy na sebe na netu prásknul má svůj hlubokej účel a je to vypočítaný včetně přesný reakce. Pro mě to tady není anonymní terapeutická podpůrná skupina. Nejsem tu, abych kázal, i když mám určitým lidem co říct a jsem rád, když mají oni co říct mě. Ovšem všechny svoje karty pravidelně vykládám na stůl pouze před jediným člověkem. A vždy z očí do očí. Na tyhle virtuální pokrový partičky prostě nevěřím, vždycky při nich zůstává v rukávu víc než jedno eso. A co máš pořád s tím českem? Vykládáš o tom, že koupit si chalupu v Beskydech je útěk, ale přitom jsi ze života tady podělanej až za ušima a zdrháš před tím furt někam za oceán. To mi nepřijde úplně dořešený, ale dělej jak myslíš Jo, mimochodem, sjezd buddhů se tady sice nekonal, ale Čechy jsou jedna z mála zemí, kde se bude dát přežít to, co má v budoucnu přijít.
Strávil jsem pár let u otcovi části rodiny v Kanadě a tím mám emigraci odžitou. Není náhoda, že jsem se narodil v Čechách. A tak tady zůstanu, i když bych se mohl klidně vrátit do Kanady nebo se odstěhovat třeba do Austrálie, kde mám díky blízkým přátelům možnost dobrýho zázemí pro život. Nevidím ale důvod. Jediný co chci je dejchat čistej vzduch, pít čistou vodu a nejíst úplný shity. Všechno ostatní lze vyřešit ve svý hlavě a není nejmenší důvod kvůli tomu někam odcházet.

Tragický na tý tvý nevěře mi přijde to, žes přiznal, že ti vlastně o pravdu nešlo a nejde a přesto seš schopnej dál pokračovat v tom vztahu. Jen ty sám víš, jak to doopravdy bylo, ale dalo by se to klidně vyložit i jako prachsprostý užití si a jede se dál, pravda nepravda. Protože tys ten akt udělal, abys něco své slečně a možná i sám sobě ukázal, odhalil, a přitom tím že v tom vztahu dál setrváváš žiješ v hrozný lži. A jestlis jí přiměl, aby ti odpustila, nutíš jí tím obelhávat sebe samu. Možná je to ale slabost vás obou, že v tý hře pokračujete. Slabost a neschopnost se opustit. Stockholmskej syndrom?
Rozumím tomu, proč tu tak často zmiňuješ toho Nora. Svým způsobem si nejste tak nepodobní. V tomhle konstatování není ani opovržení, ani odsouzení. Přestože opravdu nemám žádnou kapacitu na to chápat, jak by někdo takovej mohl v noci klidně spát a vydržet s vědomím toho, co udělal. Jedině snad, že má natolik pokřivený hodnoty, že by si stejně jako fíra co nechal komínem vyletět 6 milionů židů, opravdu myslel, že dělá správnou věc. Tohle prostě nerozsoudím a ten člověk se tím odsoudil sám. Nejpozději v okamžiku smrti bude nucenej prožít bolest a strach všech svých obětí, stejně jako my si prožijeme bolest, kterou jsme kdy komu způsobili. Pak se ukáže, nakolik je kdo srovnanej sám se sebou a nakolik má fakt vyzkratovanej čip svědomí nebo překonal kategorie dobra a zla. V Bibli se ale tenhle stav vědomí popisuje jako místo, kde bude jen "pláč a skřípění zubů". Ne, nedělám křesťanský bubu

Když už jsem u toho křesťanství, tak ho použiju ještě jednou. Ptal ses, o co jde v "mé" lásce. Je to uboze neoriginální, ale jde v ní o to nezpůsobovat druhým víc bolesti, než je nezbytně nutné. Vyhnout se ubližování zcela bohužel ani při nejlepší snaze nelze. Případně nečinit druhým, co nechci aby oni činili mě. A nemusíš v tom hledat pouze strach před odplatou a snahu vyhnout se jí. Spíš jde o to, že si dokážu představit, jak by se lidi mohli cítit, kdybych je vystavil určitým věcem. Tak pokud se tomu můžu vyhnout, udělám to, i kdyby to třeba znamenalo, že tím popřu sám sebe. Nejsem a nechci být žádná svrchovaná vůle k moci. Radši budu vůle k pomoci a obětuju tomu svoje nenažraný ego, než abych ho neustále přikrmoval. Oba si svým způsobem hrajem na mesiáše. Strom se pozná po ovoci. Tak si počkejme na sklizeň. A hlavně, tohle není soutěž. Život každýho jednoho z nás je docela vážná věc, i když bys to chtěl vnímat jen jako hru. Ona je to svým způsobem hra, ale teprve když dostaneš svou osobnost pod dokonalou kontrolu. Do tý doby jsi naopak ty sám hříčka v rukou hnacích sil přírody (nejen pudů a atavismů, ale spousty dalších sil, který nemůžeš ze své současné pozice ani v nejmenším ovlivnit).

Píšeš, že bys chtěl píchat mou mladou. Škoda, že není doma. Mohl bys přijet a zkusit jí přesvědčit o tom, že je to dobrej nápad. Pokud by se ti to povedlo, v ničem bych vám nebránil. Problém vidím spíš v tom, že ona ve svým životě už poznala tolik chlapů, že bys jí ani při svojí originalitě neměl čím ohromit a překvapit. Se mnou je podle svých slov proto, že když mě potkala, tak okamžitě věděla, že já jsem "její osud" a že chce, abych byl ten poslední chlap, kterýho v tomhle životě "pozná". Nedělám si žádný iluze, jak ostatně nedávno připomínal Jendrul, nikdy neříkej nikdy. Zvlášť už žen by se tyhle emotivní výlevy a prohlášení daly rovnou tesat do hovna. Ale posledních 5 let jí zatím tohle přesvědčení drží. I když dobře ví, že má naprostou svobodu se kdykoliv rozhodnout jinak.

Tak co tedy přejít od keců k nějakým činům? Nejsi přece jako já, kterej jenom mluví o tom, co ve skutečnosti "nechce". Ale upřímně ti řeknu jednu věc, kdybych si teď mohl vzít milion, prostě bych to udělal navzdory všem tvým proroctvím o vykročení do prázdna a beznaděje. Během roku bych z něj udělal 5 a to by hádám bylo tak akorát dost na to, abych si už nikdy na žádným sázkařským fóru nemusel s tebou ani nikým jiným poměřovat falus, kterej podle všeho ani jeden nemáme Já se opravdu nebojím si ten milion vydělat, jenom jsem to narozdíl od tebe zatím nedokázal, protože jsem tomu nikdy nebyl ochoten obětovat svou duši. Má větší cenu než je tahle částka. Hlavně prosímtě žádný "jaktože buddhista mele o duši, když má vědět, že tu žádná neměnná, stálá podstata není, že všechny jevy jsou proměnlivé, prázdné a bezpodstatné, an-átman, ne-já".

Buddhisti opakujou, že všechno žití je strast prostě proto, že to tak je. Jenom někteří karmicky nezralí jedinci si dobrovolně ponechávají nasazené brýle iluze a tak to nevidí. Ale každému co jeho jest. Jestli je někdo šťastný, je to jenom dobře. Mě život hrozně bolí, ale přesto na něm pořád ještě lpím, pořád lpím na prožívání, i když bolest jasně převažuje nad radostí. Paradoxem je, že dokážu opakovaně zakoušet ten stav, ve kterým není žádný utrpení, protože v něm není žádný já, který by trpělo. A ještě paradoxnější je, že i když trpím, tak se do toho stavu zatím úplně ponořit nechci, nechci se mu odevzdat. Není odtamtud návratu, tím by to tady všechno zhaslo, a já tu mám ještě nějaký úkoly. Samozřejmě nic, co by nemohl vykonat místo mě někdo jinej. Ale víš jak, jsem k tý svý roli připoutanej, i když jí mám zvědomnělou.

Jinak mě moc těší, že tě tahle konverzace těší Nesereš mě ničím ani v nejmenším. Jen se cejtím trochu bezmocnej, protože skrz obal toho vákua, který sis vytvořil ve svý hlavě, moje kulky nemají šanci proniknout

Btw, tvoje věta o tom, že je nevnímání života horší než smrt je jedna z nepravdivějších a nejkrásnějších věcí, co jsem kdy četl.

Co budem hrát dál? No nejlíp nic. Buďto bych to udělal reálný tím, že se potkáme jinak než jen virtuálně, nebo na to nejspíš hodíme boba. Řekl bych totiž, že jsme tu ze sebe oba za poslední dva dny udělali strašný blbce. Jestli to kromě nás ještě někdo četl, musí z toho mít v hlavě buďto šílenej guláš, nebo mít jasno v tom, že jsme oba naprostý magoři. Ne že by mi to vadilo, ale je zbytečný to hrát dál. I když vidíš, jakej jsem šílenej grafoman, takže pokud něco podnětnýho napíšeš, je pravděpodobný, že na to nějak zareaguju... písemná komunikace je mi vlastní. Přestože ve tvým případě bych fakt radši zašel na Birella Nebo gyokuro?
Dobrou...