V uplynulých 10 dnech zveřejnila světová média několik článků, odkrývajících systém manipulování s tenisovými zápasy na úrovni ITF a challengerů. V tomto blogu se pokusím stručně shrnout zatím známá fakta a vyjádřit na celou kauzu svůj názor.
Vše začalo vloni v létě, kdy byl v Belgii zatčen arménský občan Grigor Sargsyan, mezi mnoha profesionálními tenisty známý pod přezdívkou „Maestro“. Tento Armén byl, tedy aspoň podle prozatímních výsledků šetření, hlavou rozsáhlého gangu, který ve velkém ovlivňoval průběhy předem vybraných tenisových utkání tak, aby korespondovaly s uzavřenými sázkami, většinou podaných formou tzv. live sázek. S odkazem na policejní zdroje se hovoří, že na své výplatní listině měl více než 100 profesionálních tenistů především ze Španělska a Francie, v menším počtu také z Belgie, Nizozemí, Německa, Bulharska, Chile, USA, Egypta nebo Slovenska. Těmto hráčům poskytoval za ztrátu předem vybraných setů nebo gamů finanční plnění ve výši 500-3.000 EUR. Samotné sázky uzavíral gang z mnoha účtů v různých sázkových kancelářích, a to v mnoha menších částkách, jejichž výše se pohybovala pod rozeznávací schopností alarmu jednotlivých kanceláří.
Samotné vyšetřování začalo v roce 2017 a určité výsledky přineslo již vloni, kdy hlavní vyšetřovací orgán, Tennis Integrity Unit (TIU), zastavil činnost několika profesionálním tenistům. Kromě bývalých členů TOP100 Potita Staraceho a Daniele Braccialiho či bratrů Alekseenkových, kteří si ovšem podle všeho tzv. „jeli na svoje triko“ a s velkou pravděpodobností nebyli členy žádné organizované skupiny, se jednalo především o Cristobala Saavedru (max. ATP 284), Christophera Diaz-Figueroeaua (max. ATP 326), Patricia Herase (max ATP 269), Karima Hossama (max. ATP 331), Diega Matose (max. ATP 580) nebo asi o největší rybu, bývalého 78.tenistu světa Nicolase Kickera.
Průlomovými se staly především poslední 2 týdny. Nejdříve TIU zastavila činnost Marcu Fornell-Mestresovi, který, jak se ukázalo, byl klíčovou postavou španělské větve výše zmiňovaného arménského gangu. Tento bývalý 236.hráč světového žebříčku nejdříve manipuloval přímo vlastní zápasy, na něž sázel prostřednictvím svých přátel ze 3 různých účtů. Ve chvíli, kdy zjistil, že se nachází v hledáčku TIU, změnil taktiku. Ihned přestal s nelegálními aktivitami u svých utkání a také se zcela odřízl od všech používaných herních účtů. Posléze se spojil s Maestrem a začal fungovat jako jakási spojka mezi ním a vybranými španělskými tenisty. Na 28 z nich proběhl minulý týden rozsáhlý zátah španělské policie, která 15 z nich po výsleších propustila a 13 ponechala ve vazbě. O koho jde jmenovitě, zatím bohužel neuvedla.
Druhá velká akce, tentokrát francouzské policie, proběhla před 4 dny. Zadrženi byli 2 bývalí profesionálové Yannick Thivant (max ATP 590) a Jerome Inzerillo (max ATP 354). Navíc přímo na ITF podniku v Bressure (15.000 USD) došlo k zatčení aktivních hráčů Julese Okaly (500, max ATP 381) a Mikea Lescureho (586, max ATP 487). Druhý z nich se při výslechu doznal ke zmanipulování průběhu několika utkání na ITF kláních v Thajsku, Řecku, Španělsku, Dominikánské Republice a Bahrajnu, za které obdržel v součtu částku kolem 30.000 EUR.
Tolik tedy praví dosud známá fakta. Bylo tedy oficiálně potvrzeno to, o čem se již dlouho spekulovalo: totiž že korupce v tenise opravdu existuje a představuje velmi vážný problém. Jak tedy z této šlamastiky ven? Řešení vidím v součinnosti těchto 3 složek: hráčů samotných, organizací, které pořádají profesionální turnaje, a sázkových kanceláří.
Vše musí začít samozřejmě u tenistů samotných. Oni musejí mít morální sílu, aby odolali tlaku kriminálních živlů, a musejí také znát tresty, pokud se nechají zlákat snadnými výdělky. Osobně bych odlišil, zda cíleně spolupracovali se sázkařským gangem či se jednalo o ojedinělý přestupek, často plynoucí z jakési mladické nerozvážnosti. V prvním případě musí podle mého názoru následovat doživotní distanc ze všech profesionálních soutěží, pokuta převyšující příjem z této trestné činnosti a vyvození trestně-právní odpovědnosti. V druhém případě bych považoval za dostačující, jednalo-li by se tedy o 1.prohřešek, zákaz startu na profesionálních podnicích v podobné délce, jaká se uděluje např. dopingovým hříšníkům, a pokuta v nižší výši.
Výraznou reformu je třeba z mého pohledu učinit na okruhu ITF, především z hlediska zvýšení dotací na turnajích nejnižší kategorie. V nynější podobě jsou nejmenší podniky ITF dotovány 15 resp. 25 tisíci USD. Podíváme-li se, jak je tato dotace rozdělena mezi tenisty, tak vítěz či vítězka 15-tisícového turnaje získá 2.160 USD, pokud uspěje na klání s dotací 25.000 USD, jedná se o částku 3.600 USD. Vypadnuvší v 1.kole jsou bohatší o 156 USD v případě 15-tisícového turnaje, resp. o 260 USD na 25-tisícovém klání. Srovnáme-li tyto sumy s částkami, které nabízel Maestro za vypuštění sady či pouze jednotlivých gamů v jednotlivém utkání (jen pro připomenutí 500-3.000 EUR), nepoměr v odměňování je jasně patrný.
https://www.chance.cz/blogy/detail/m...-poznatky/4753
Jak ITF, tak ATP či WTA jsou vysoce ziskové organizace. Například dotace na turnajích GrandSlamu stále, podle mého názoru až nehorázně, rostou. Letos budou například vítězové dvouhry na Australian Open bohatší o 4,1 milionu AUD, tedy přibližně o 3 miliony USD. Jen za prohru v 1.kole získá každý hráč 75.000 AUD, což činí nějakých 60.000 USD. Celkem bude mezi hráče rozděleno 62.500.000 AUD neboli 50 milionů USD. Pro ilustraci dodám, že před 6 lety, v roce 2013, činila celková dotace tohoto turnaje 30 milionů AUD, tedy méně než polovinu. Z mého pohledu by se vůbec nic nestalo, kdyby byly tyto odměny sníženy minimálně o třetinu a tyto ušetřené peníze by se využily pro zvýšení dotací nejmenších turnajů.
Třetí složkou, která nese odpovědnost za současný stav, jsou sázkové kanceláře, především velký rozmach live sázek. Řada problémů by se vyřešila, pokud by došlo k zákazu live sázek na turnajích s dotací 15 a 25 tisíc USD, případně k neposkytování live kurzů u čtyřher na challengerovém okruhu. Právě zde podle šetření TIU dochází k největšímu počtu manipulací s průběhy zápasů. Nevidím naopak žádný problém v tom, vypisovat kurzy těchto malých podniků předzápasově, neboť k ovlivnění duelu jako celku dochází podle dosavadních údajů relativně zřídka. Logika v této věci samozřejmě existuje: o čím kratší úsek utkání se jedná, tím je snažší a méně nápadné jej ovlivnit. To, že výrazný favorit prohraje například hru při svém podání, je sice řídký, ale nikterak extrémně vzácný jev. Má-li favorit ztratit celé utkání a navíc to udělat tak, aby to nevzbudilo podezření, je mnohonásobně těžší.
Zmiňovaný Jules Okala, jenž byl začátkem minulého týdne zadržen francouzskou policií pro podezření z manipulace určitých pasáží svých utkání, startuje na ITF v německém Nusslochu (25.000 USD). Sice se na rozdíl od Lescureho k těmto činům nedoznal a činnost oficiálně zastavenou nemá, ale i tak tuto situaci příliš nechápu...
